Konvalinkové město

Televizní pořad
V televizi

Vážení nadšenci všech pokémonů, a hlavně začínající trenéři dávejte pozor! hlásal moderátor v televizi. Teď promluví profesor Vafer, který zítra začínajícím trenérům předá jejich první pokémony! Moderátor si urovnal papíry na stole a za nedlouho se kamera přepnula na profesorův dům.
Před dveřmi stál profesor ve svém bílém plášti. „Vítejte!“ přivítal jak moderátory, tak i diváky u televizních obrazovek. Otevřel dveře a pustil je dovnitř. „Zítra se tu trenéři staví pro své první pokémony a dneska vám je představím.“ Profesor Vafer si stoupl za laboratorní stůl se šesti pokébaly. Vzal první z nich a vyvolal jednoho pokémona. „Tohle je Charmander ohnivý typ.“ Vyvolal dalšího pokémona. „Tento pokémon je Chimchar rovněž ohnivý typ.“ Pak vyvolal dva vodní pokémony. „Tohle je Goldeen a Piplup.“ Goldeen vrátil hned do pokébalu, zatímco Piplup se ještě chvíli čile předváděl před kamerou. Skákal tam a mával malými křidélky. Vrátil ho do pokébalu a vyvolal poslední dva pokébaly. „A tyto jsou travní pokémoni Bellsprout a Turtwig.“
Po představení všech pokémonů opět vyskládal jejich pokébaly před sebe na stůl. „Už víte jakého pokémona si vyberete? Zítra kdo přijde první, má větší výběr.“ Usmál se do kamery. Tímto nepřímo říkal, že všichni uchazeči mají přijít včas a pořádně si promyslet jakého pokémona si vyberou.
Kamera opět přepnula do studia, kde moderátor se střihy pokémonů zopakoval jejich jméno. Pak přešel k dalším zprávám.
Veškeré představování pokémonů, z kterých si zítra mohou začínající trenéři vybrat skončil. Teď profesorovy nezbylo nic jiného než čekat na zítřek, kdy si pro ně přijdou. A nejen profesor vyčkával na ráno, ale i nedočkaví trenéři, kteří těžko mohli zamhouřit oči, jak přemýšleli, jakého pokémona si vyberou.

Následující ráno svítilo sluníčko a blankytně modrá obloha slibovala nádherný den.

Vzbudila jsem se. Dneska je velký den! Otec nabízí několik pokémonů pro začínající trenéry, co se chystají na svoji cestu mistra. Já budu jeden z těch trenérů. Než jsem šla včera večer spát, sledovala jsem otce v televizi. Nemohla jsem za ním, protože nechtěl, abych je viděla dřív než ostatní. Ale to nevadilo. Tušila jsem, jaké typy pokémonů dá na výběr a už jsem věděla, jaký typ pokémonů bych na začátek chtěla.
Vyškrabala jsem se z postele, oblékla se a šla se nasnídat. Mamka mi už nachystala snídani, takže jsem se nemusela nijak zdržovat. Bylo teprve málo minut po osmé. Pěkný čas. Určitě budu první, kdo tam přijde. Ne, že budu, ale musím!
Rychle jsem se nasnídala a opustila náš dům. Rychle jsem utíkala do laboratoře mého otce. Z dálky mě vítala ta oranžová budova se zvláštní polokoulovou střechou. Už jsem tady!
Vyběhla jsem schody a rozrazila dveře. „Už jsem tadýýýý,“ zakřičela jsem na svého otce. Proletěla jsem chodbou do jeho laboratoře. „Chci Charmandera!“ vyklopila jsem ze sebe rychle a pak se opřela o kolena a vydýchávala jsem ten běh. V žaludku jsem cítila ranní snídani. Asi jsem neudělala dobře, když jsem sem běžela, ale prostě jsem tu musela být první.